Autobusová doprava dostala tvrdou ránu. Podle Radislava Kusáka bude těžké ji znovu postavit na nohy

Úplně první, na koho tvrdě dopadl zákaz cestování, byla zájezdová autobusová doprava. Jenže problémy mají i dopravci, kteří zajišťují pravidelnou přepravu pro kraje. O tvrdé situaci v autobusové dopravě jsme hovořili s Radislavem Kusákem.

Radislav Kusák je viceprezident ČESMAD BOHEMIA a předseda sekce osobní dopravy a zároveň je i generální ředitel ČSAD Uherské Hradiště.

Jaký je dopad pandemie na autobusovou dopravu?

Dopad pandemie v autobusové dopravě je zásadně rozdílný podle toho, zda se jedná o zájezdovou, nebo pravidelnou linkovou dopravu. Zájezdová doprava je na tom dnes tragicky, jelikož prakticky ze dne na den přišla o téměř veškeré zákazníky. Opatření, která přijala Vláda ČR v souvislosti s bojem proti koronaviru, znamenala okamžitou stopku pro jakýkoliv přesun většího kolektivu lidí, ať už se jednalo o školní zájezdy, jednorázové výlety za poznáním tuzemských, ale i zahraničních památek a krás.

Problémem jsou vysoké fixní náklady.

Ano, dopravci v kategorii zájezdové dopravy obvykle využívají dražší techniku, kterou částečně platí úvěrem nebo leasingem. Situaci, kterou nemohl žádný ekonom předpokládat, tak znamenala okamžité zastavení toku peněz a problémy s řádným pokračováním splátek.

Vidíte nějaké rychlé řešení?

Zoufalá situace nemá, alespoň z dnešního pohledu, žádné jednoduché řešení, jelikož se dá očekávat, že poptávka po společných zájezdech v letošním roce bude minimální. Navíc delší zahraniční zájezdy, nebo populární kyvadlová přeprava budou zřejmě výjimkou. Situace není špatná pouze v Itálii nebo Španělsku, ale může se ještě zhoršovat v dalších státech jižní Evropy, kam cestuje autobusy pořád velmi významný počet rekreantů. Je evidentní, že klíčové bude pro většinu těchto firem přežít letošní rok, i když za cenu obrovských ztrát. Je také velmi pravděpodobné, že některé firmy tuto situaci neustojí a budou muset s podnikáním v zájezdové dopravě skončit.

Pravidelné autobusové dopravy se současná situace až tak nedotkla, autobusy přeci jezdí, vozí lidi do práce.Kraj platí.

Zdálo by se, že dopad bude výrazně menší, a to zejména díky smlouvám s krajskými úřady, podle kterých se doprava realizuje. Tady je ale potřeba rozlišovat mezi dopravci, kteří mají tzv. brutto smlouvy, tedy dostávají zaplaceno podle odjetých km a tržba od cestujících je příjmem kraje. Pak jsou zde ale dopravci s netto smlouvami, u nichž tržba od cestujících představuje významnou součástí tržeb dopravců. Tržby od cestujících ve druhé polovině března spadly o 90 %, pokles ve výkonech, tj. ujeté km podle jízdních řádů, v pravidelné linkové dopravě poklesl o 30–50 %.

Sám občas jezdím jako řidič v MHD a příměstské dopravě, a i když se nastavila určitá opatření, riziko nákazy existuje.

Ano, to je zásadní problém. Jak ochránit řidiče před rizikem nákazy koronavirem, a přitom zajistit všechny požadované spoje bez omezení. Jako rozumný kompromis se ukázala varianta s uzavřením předních dveří pro nástup cestujících a pro nástup i výstup použít zadní dveře. Aby bylo riziko sníženo na minimum, byl do prostoru kolem řidiče zakázán vstup cestujících. Řidiči tedy cestující neodbavují a nevybírají jízdné. Tento způsob ochrany je samozřejmě nenáročný na jakékoliv investice a je možné jej zavést velmi operativně.

Kraj nebo město tím ale přichází o peníze.

Krajský úřad musí vyslovit souhlas s nevybíráním tržeb, což nemusí být vždycky jednoduché. Je velmi těžké hodnotit vazbu riziko nakažení x únik tržeb z jízdného, ale je pravda, že počet přepravených cestujících poklesl natolik, že několik desítek tisíc korun denně, o které objednatel přichází, je zcela zanedbatelnou částkou ve srovnání s hrozícími riziky.

Paradoxně současná situace trochu vyřešila problém s nedostatkem řidičů.

Je pravdou, že dopravci v pravidelné dopravě jsou v situaci, kdy krátkodobě nepotřebují stávající počty řidičů. Zároveň si ale nemohou dovolit žádného propustit. Dá se předpokládat, že během dvou, tří měsíců po překonání krize se počty cestujících navýší na obvyklou úroveň a problém s nedostatkem řidičů se znovu objeví v plné nahotě. Určitým rizikem je také to, že někteří z řidičů opustí profesi úplně a problém se ještě vyhrotí.

Cestující ubyly i proto, že se bojí, a raději jezdí autem.

Dopravci to řeší pravidelnou dezinfekcí autobusů. Ke klasickým způsobům formou rozstřiku dezinfekčního přípravku, popř. přídavek dezinfekce do vody na úklid podlahy vozidla, přibyl již dříve známý, ale nepříliš využívaný způsob dezinfekce ozónem. Velkou výhodou je nejen téměř 100 % účinnost, ale také to, že se dostane do běžně nepřístupných částí interiéru. Tento způsob dezinfekce se začíná standardně používat ve většině solidních servisů, kde prvním krokem před servisním zásahem je dezinfekce vozidla ozónem. V současném období je to také uznávaná ochrana v kamionové dopravě, kde dochází k častějšímu střídání řidičů. Použití ozónu tak zahubí vše živé, co během aplikace zůstane v kabině vozidla.

Jak bude vypadat autobusová doprava po skončení krize. Změní se?

Překonání krize bude u autobusových dopravců hodně záviset od toho, jak dlouho bude dnešní stav trvat a jak rychle se vrátíme do normálu. Je však nutno počítat s tím, že firmy, které přežijí, budou velmi oslabeny a celý obor podnikání v osobní dopravě bude hledat cesty jak dál. Přijdou nové výzvy, možná se zrodí i noví dopravci, ale jedno je jisté: autobusová doprava bude mít svůj významný podíl na přepravě cestujících i v budoucnu.

Ptal se: Michal Štengl, Foto: autor a archiv

 

Podobné články