Euro test 2019 Sibiu, díl 3.: VDL Futura FHD2 135

Navenek se Futura už nějaký ten pátek prakticky nezměnila. To, proč se mohlo VDL s typem FHD2 135 ucházet o titul Coach of the Year 2019, je nové hnací ústrojí slibující zajímavé snížení spotřeby.

Jak už název modelu napovídá, VDL do Sibiu přijelo s 13,5 m dlouhým dvounápravovým autobusem. Na první pohled vypadá snad ještě delší než patrová Setra, za což může hlavně rozvor dlouhý 7430 mm.

Velký prostor pro všechny 

Futura FHD2 135 může na palubu nabrat až 63 cestujících, nicméně testovaný autobus měl „německou“ konfiguraci 52+1+1 s mezerou mezi sedadly 800 mm. A musím přiznat, že mě interiér Futury mile překvapil. Nejen svým objektivně měřitelným prostorem, ale také subjektivním pocitem vzdušnosti. Byť švýcarský kolega, který je menšího vzrůstu, si stěžoval, že spodní hrana oken je na něj hodně vysoko. Skoro až prémiově vypadá interiér i s nočním modrým osvětlením, které obstarává LED technologie. Pokud si budete objednávat sedadla, tak vrcholný typ VDL Class 500 s nastavitelnou hlavovou opěrkou mohu jenom doporučit. A nejen já, všichni porotci se shodli, že jsou jednoduše skvělá. Cestující potěší, že má Futura úplně plochou podlahu.

Nejlepší kufr

Parádní disciplínou Futury je dále zavazadlový prostor, resp. velikost a množství dalších úložných prostor. Už absolutní číslo 12,6 m³ vypadá hodně slibně. Jenže to nejlepší na něm je, že ho lze maximálně využít. I z fotek je patrné, že vnitřní prostor nic nenarušuje, žádné výztuhy. Kufry můžete klidně dát i do průchozího prostoru nad zadními koly. Má to jen jednu chybičku. Boční víka na paralelogramových závěsech se sice po odjištění otvírají skoro sama, jenže jim to trvá celou věčnost. Hlavně se ale dost nadřete při jejich zavírání, s jednou rukou jako třeba u MANu Lion´s Coach nemáte absolutně šanci. Investice do elektrického zavírání tak není úplně od věci. U spací místnosti mě zaujalo, že měla závěs a pod matrací dřevěný rošt.

Prosím omladit

Jestli si něco zaslouží co nejdřív změnu, tak přístrojová deska. Ta už zoufale volá po omlazení, hlavně v přímé konfrontaci s MANem či Setrou. Celé pracoviště řidiče vypadá zastarale, malé přístroje, spousta tlačítek rozesetých po celém kokpitu, ovládání palubního počítače není na volantu ale vlevo na panelu pod bočním oknem. Jako první by se měla přesunout parkovací brzda. Ta je utopená dole skoro u levé nohy a když k ní chcete prostrčit mezi sedákem a bokem ruku, o tvrdé plasty si odřete hodinky. Body k plusu získává za dostatek odkládacích míst a držáků na pití. Oceňuji i velkou schránku vpravo na sedadle.

Ve srovnání s ostatními autobusy jsem si ale trochu déle hledal pohodlnou pozici za volantem. A stejně jsem měl pocit, že to není úplně ono. Také pouze ve Futuře jsem měl pořád pocit, že pravé zrcátko příliš vyčnívá a že ho brzy urazím. No, neurazil.

Silák k pohledání 

Co jsem si naopak vysloveně užíval, byla dynamika. Subjektivně měla Futura nejsilnější motor, který neskutečně táhl při každém přidání plynu. Skoro se mi až nechtělo věřit, že Paccar MX-11 v zádi disponuje „jen“ 450 k (330 kW) a 2300 Nm. Jen slova chvály míří směrem ke sladění motoru a automatizované převodovky ZF TraXon. U zájezdového autobusu se to zatím nikomu nepovedlo lépe. Mému stylu jízdy maximálně vyhovuje, že už během dvou sekund po sundání nohy z plynu převodovka aktivuje volnoběžku. Jenom pro zajímavost, ve 100 km/h motor na 12ku točí pouhých 1090 ot./min. Informaci, že VDL ke všem motorům nabízí i šestistupňový automat ZF Ecolife, bych vzhledem ke kvalitě TraXonu zapomněl. Nádrž na naftu má objem 500 l, AdBlue jen 45 l.

Nejtvrdší 

Mezi klasickými coachy v testu má Futura asi nejtvrdší pérování. A to jak z pozice řidiče, tak i z hlediska cestujícího. I na zdánlivě rovné a hladké dálnici autobus pořád lehce poskakuje. A co teprve na rumunských okreskách, které ty naše svou kvalitou hravě překonávají. Navíc na nerovnostech se z mnoha koutů interiéru ozývá poměrně výrazná rezonance a jiné nechtěné zvuky. Odhlučnění podvozku i motoru je zde o něco horší než u konkurence. Při rychlostech nad 95 km/h se kvůli snížení aerodynamického odporu snižuje světlá výška o 15 mm. Řízení je poměrně tuhé a vyžaduje docela velkou sílu.

Testovaný autobus plný nadstandardní výbavy stál 290 000 eur, což je docela zajímavá cena. Výrobce nabízí 3letou záruku nebo 300 000 km.