Silniční doprava

Z Přerova až za polární kruh, aneb jak složité je dostat 70tunový jeřáb do Norska a zpátky domů

Když potřebujete při montáži v cizině velký jeřáb a zjistíte, že jeho objednání na místě je mnohonásobně dražší než u nás, raději tam dopravíte vlastní. Jenže jak se přesvědčili pracovníci společnosti Montáže Přerov, naplánovat přepravu 70tunového kolosu za polární kruh není tak úplně jednoduché. Obzvláště, když do toho zasáhne vyšší moc.

Společnost Montáže Přerov patřící do skupiny MZP Group má zakázky na výstavbu technologických celků po celém světě. Projekt cementárny Heidlberg Norcem Kjopsvik norské společnosti Doosan Lentjes však byl v něčem speciální. A to kvůli tomu, že montáž probíhala během normálního provozu. Cementárna se navíc nachází 750 km za polárním kruhem a pro práci tam bylo potřeba vedle nákladního automobilu MAN s hydraulickou rukou dostat i jeřáb Grove GMK5220 vážící 70 tun, jehož maximální nosnost je úctyhodných 220 tun.

Po svých do Holandska
„Plánování cesty nám zabralo skoro dva měsíce,“ začíná vyprávění Matěj Horký, manažer Mechanizace Montáží Přerov, který měl na starost logistiku přepravy. Jeřáb se nejprve přesunul po vlastní ose do přístavu Eemshaven v Nizozemí. Pro průjezd Německem ale bylo třeba vyřídit povolení TÜV pro nadrozměr. Čekací termíny na komisaře TÜV jsou dlouhé, proto čekal jeřáb na „štempl“ skoro měsíc v Německu těsně za Rozvadovem. Během převozu u nás a v Německu s ním musela jet navíc dvě doprovodná vozidla s majáky, v Holandsku může jet takový kolos sám. Do cíle dorazil za čtyři dny.

Vagony ven, jeřáb dovnitř
Další část trasy vedla lodí. I tato etapa transportu vyžadovala pečlivou přípravu. V prvé řadě se musela najít správná loď, která takový kolos vůbec převeze. „Kapitán po nás dopředu chtěl znát vázací body jeřábu kvůli upevnění a také pro případ naložení či vyložení pomocí lodního jeřábu, což se později hodilo,“ vzpomíná Matěj Horký. Kvůli tomuto požadavku si musel u výrobce vyžádat potřebnou dokumentaci, a tu zaslat rejdařské společnosti. Zatímco v Eemshavenu najel jeřáb na loď po vlastní ose, tedy až z něj nejprve vyjely nákladní vlaky, na norskou půdu se po šesti dnech plavby dostal vzduchem a ještě neplánovanou oklikou.

Ponor je nepustil
Původně se plánovalo, že se jeřáb vyloží přímo na molu u cementárny v Kjopsviku. Jenže to vedení cementárny nepovolilo z obav, že bude překročeno povolené zatížení mola na metr čtverečný. Padlo tedy rozhodnutí, že se jeřáb vyloží v hlavním městském přístavu. „Před odplutím lodi z Eemshavenu jsme se ale dozvěděli, že ani tam s touto lodí nemůžeme zakotvit, protože hloubka v přístavu byla 4 m a loď měla ponor 5,5 m,“ vzpomíná Matěj Horký na další komplikace.

S kapitánem se tedy dohodli, že jeřáb vyloží na nedalekém ostrově Drag a odtamtud se běžným komerčním trajektem přepraví do Kjopsviku. „Byl to trochu risk, protože jsme vlastně ani netušili, jestli nám jeřáb na trajekt vezmou,“ pokračuje Matěj Horký. Když dorazili do Dragu, zjistili, že tamější molo není uzpůsobené, aby mohl jeřáb vyjet po vlastní ose. Takže ho vyložili lodním jeřábem, což naštěstí proběhlo bez komplikací, a kolos pustili i na trajekt směr Kjopsvik.

Dřevo zhatilo plány na návrat
Práce na cementárně trvaly od srpna do začátku prosince a celkový objem montáže byl cca 425 000 kg. Technika pracovala spolehlivě bez jakýchkoliv závad. Cesta zpátky byla naplánována podobně, tedy lodí z Kjopsviku do Rotterdamu. Jenže když přijeli k molu, kde měli nakládat, zjistili, že je tam vyskládané dřevo a jeřáb Grove nelze žádnými prostředky naložit na loď. Buď jsme mohli počkat do února, kdy se dřevo odveze, nebo najít náhradní alternativu. A pro tu jsme se i rozhodli,“říká Matěj Horký o rozhodnutí, které ho stálo spoustu nervů a let života. Trasa vedla trajektem do Dragu,odtamtud po silnici přes hory do přístavu Bognes, z něj se mělo přeplavit do Lodingenu a odtamtud do Rotterdamu. Trasu projeli nejprve osobním vozem, aby věděli, co je čeká…

V prosinci už v této části světa panuje polární noc, teploty v noci klesají pod -20 °C a neustále sněží. V Norsku se silnice nesolí, pouze pluží a to ještě jenom někde. „Dovedete si asi představit, jaké to je, když jedete se 16metrovým neohrabaným kolosem vážícím 70 tun na běžných pneumatikách prakticky po ledu nebo sněhu“, vzpomíná na jedny z nejtěžších chvil své kariéry Matěj Horký. Uvažovali sice i o přezutí na pláště s hroty nebo nad pořízením řetězů. Jenže to bylo nejen finančně extrémně nákladné, hlavně by se na to ale muselo dlouho čekat. Takže během těch 80 km jízdy přes hory všichni pořádně zestárli. Naštěstí všechny nástrahy jeřáb Groove i díky umění jejich řidičů zvládl a bez potíží dorazil do Rotterdamu, odkud se po ose 20. prosince vrátil zpátky do Přerova.

Přečtěte si také

Back to top button