DAKAR 2020 – 5. etapa

Kamazy pokračují v dominanci, no v celkovém pořadí sa jich stále drźí dvojice českých jezdců Aleš Loprais a Martin Macík.

Loprais postupně zlepšuje Součástí páté etapy z Al-Uly do Ha’ilu (563 km) byla konečně delší sekce v dunách, na které se Aleš Loprais od začátku soutěže těší nejvíc. Ovšem čtvrteční rychlostní zkouška (353 km) znovu začínala na tvrdých kamenitých cestách. „Hned v úvodu etapy byly občas slušné chytáky. Viděli jsme spoustu strojů s defekty. Tam se vyplatila Alešova zkušenost a opatrnost,“ oceňuje palubní mechanik Petr Pokora.

Pak konečně následoval vytoužený písek, který ale tentokrát Lopraisově posádce nadělal i starosti. „V měkkém písku, který má obrovský odpor, jsme v podstatě celou dobu jeli na plný plyn, což se podepsalo na technice. Vlivem tepla se nám prohnula příruba turbodmychadla a vypálilo se těsnění mezi hlavou a svodem výfuku,“ popisuje Pokora zásadní událost dne. „Ve vysokých otáčkách to bylo s odřenýma ušima, ale z nuly se auto v měkkém písku skoro nerozjelo.“



„Byla to opět hezká, ale těžká etapa. Jsme rádi, že jsme v cíli,“ pokračuje Aleš Loprais. „Museli jsme přežít a dotáhnout to do cíle. V jednom písečném trychtýři jsme chvilku zůstali, protože se nedařilo vyjet. Nemohli jsme nafouknout turbo a vůbec se odtamtud dostat. S automatickou převodovkou a roztavenými výfukovými svody to byl docela heroický výkon.“

V tomto závodě nejde jen o rychlost. Klíčovou roli velmi pravděpodobně sehrají odolnost a vytrvalost. A tak navzdory popsané technické lapálii poskočila červeno-bílo-černá Praga V4S DKR už na čtvrté místo s hodinovým odstupem od medailových pozic. „Výkonnostní rozdíl mezi námi a Kamazem s Mazem je veliký,“ opakuje Aleš Loprais fakt, o kterém tým věděl už od chvíle, kdy nový soutěžní speciál stavěl. Kvůli snížení zátěže jednotlivých komponentů záměrně vsadil na nižší výkon motoru.

„Na druhou stranu dneska jsem na vlastní oči viděl, jak se Nikolajevovi rozletělo turbo. Je evidentní, že to mají vyhnané do maxima. Je otázka, komu to jak vydrží. Případně jestli budou výkon snižovat, nebo pojedou tak, jak jedou.“ Mechanici Instaforex Loprais Teamu mají ve čtvrtek večer v bivaku v Ha’ilu napilno. Kromě výměny turbodmychadla a svodů je čekají i předem naplánované úkony. „Blíží se také limitní opotřebení tlumičů, proto vyměníme i je. Prostě perfektní den, po kterém přijde perfektní noc,“ směje se Petr Pokora. „Ale valíme dál!“ burcuje svým tradičním způsobem Aleš Loprais.

Macík dokázal na trati vyměnit spojovačku, je 5. celkově Pátá etapa Dakaru přinesla posádce žlutého kamionu týmu Big Shock Racing 9. etapové a 5. celkové místo. Závodníci potlučení z předchozích kamenitých etap už podobně jako Loprais nedočkavě vyhlíželi vysněný písek. A dočkali se. Nejdřív ale Martin Macík s Františkem Tomáškem a Davidem Švandou museli projet hustým prachem. A při jednom z nepřehledných manévrů se jim ohnula spojovačka. Nebylo možné pokračovat. Naštěstí čeští závodníci v kamionu vezli náhradní díl a výměna zabrala jen 30 minut. Pak už následovala raketová jízda do cíle.



Týmový motocyklista Jan Brabec během 5. etapy vyděsil fanoušky, když při pádu vyřadil z provozu přístroj pro online sledování na trati. Všichni si oddechli až poté, co se český jezdec znenadání zjevil v cíli. I když potlučený a s rozbitým ochranným štítem. Nakonec je z toho pěkné 50. etapové místo, 38. pozice celkem. Honza pokračuje odvážně dál, snaží se jen šetřit operované koleno.

Karel si na trati vyžádal výměnu spojovačky
„Na začátku jsme pěkně předjížděli, ale děsně se zase prášilo. Letěli jsme na obrovských šutrech a v mlze se objevila skála, skála a díra mezi. Udělali jsme hrc, frc a ohnuli spojovačku, tyč spojující kola a řízení. Takže kola do véčka a nemohli jsme pokračovat. Asi 30 minut jsme tyč měnili. A jakmile bylo hotovo, vyrazili jsme na stíhací jízdu,“ popisuje Martin Macík.

A navigátor František Tomášek ho doplňuje. „Pak už jsme non stop drželi plný výkon. Dojeli jsme do písku a zase předjížděli jednoho za druhém. Tam už nás to hodně bavilo. Navigace naprosto v pořádku. Karel jede dobře. Ještě nejsme ani v půlce. A pokračujeme dál.“

Brabec zmizel a vtipkoval s Alonsem
Motocyklista týmu Big Shock Racing Jan Brabec 5. etapu Dakaru dokončil na 50. místě, v celkovém hodnocení je 38. Umístění českého jezdce je ovlivněno středeční 41minutovou penalizací za neprojetý kontrolní bod poté, co mu přestaly fungovat navigační přístroje. A horké chvilky připravil fanouškům také v 5. etapě, když zmizel z online trackingu. Naštěstí se ukázalo, že po pádu, při kterém si rozbil také ochranné sklo na svém motocyklu, přišlo k úhoně i zařízení, které sleduje jeho pohyb po trati, proto se během závodu neobjevoval na jednotlivých WP.

„Asi na 90. kilometru jsem šel na rypák. Ne moc, ale zase do těch šutrů. Takže jsem přestal vysílat, protože jsem si utrhal kabely od antén. Trochu mě bolí rameno. Ale snad nic vážného,“ popisuje Jan Brabec vývoj dramatické etapy. „Ale sranda byla, že když jsem zastavil na křižovatce na přejezdu s rozmláceným předkem vedle Alonsa s Comou, volali na mě: Ty jsi šel na držku, viď? Potvrdil jsem jim to a Coma povídá: To já poznám,“ směje se v cíli Brabec.

Dorazili všechny židlovické speciály
Velmi těžkou písčitou 5. etapu dokončily všechny čtyři severočeské Renaulty bez ztráty kytičky. Přestože se každá posádka židovických speciálů musela prát nejen s celou řadou defektů, kamion Martina van den Brinka při nadvládě ruských kamazů nakonec dojel v sedmém nejrychlejším čase.

„Máme za sebou nejen těžkou noc, kdy nikdo z nás nespal, abychom mohli kamiony připravit na ranní start, ale také náročný den. Mám ale radost, že se kluci vždycky v kompletní sestavě vrátí do bivaku. Všichni jedou výborně a pokud je nějaký problém, snaží se zvolnit a nikdo zbytečně neblázní. Všechno se totiž dá řešit, a právě ta jejich opatrnost nám nahrává. Díky tomu jedeme z mého pohledu velmi pěkně, přestože to zatím pódiovou příčku nepřineslo, ale pořád máme spoustu času,“ pronesl po dojetí 5. etapy Mario Kress, šéf konstruktérského týmu MKR Technology.

A že těch nástrah během 5. etapy bylo nesčetně a smůla opět sedla na první hybridní kamion v soutěži. Tentokrát ale posádka musela zpomalit nikoli kvůli technické zradě. „Gertova posádka má fakt pech. Nejprve prorazili gumu, tu vyměnili a po chvilce při jednom sjezdu z duny to kamionem zcela nečekaně prudce trhlo a mechanikovi Martinovi Roesinkovi bolestivě louplo v zádech. Není to nic vážného, ale kvůli velkým bolestem museli zpomalit a jet výrazně opatrněji. Když i přesto následně znovu prorazili pneumatiku, už ji měnili jen ve dvou, a to je samozřejmě pomalejší,“ vysvětlil důvod hodinové ztráty nejsledovanějšího kamionu závodu Mario Kress s tím, že po dojezdu se palubní mechanik svěřil do péče fyzioterapeuta.

Pátá etapa na pódiových příčkách dopadla po tři sta padesáti kilometrech z Al Ula do Ha’il takřka stejně jako ta předchozí. Pouze si včera třetí Sotnikov vyměnil pozici s prvním Karginovem. Druhý byl opět Šibalov. Trojice kamazů tak podruhé obsadila celé stupně vítězů. Půl hodiny na nejlepšího ztratil na sedmém místě pilot severočeského kamionu v barvách týmu Mammoet Rallysport Martin van den Brink. Pascal de Baar po několika proražených pneumatikách dojel šestnáctý, hned za ním právě posádka hybridu s Gertem Huzinkem.

Za další dvě pozice byl klasifikován „fireman“ Richard de Groot. Na čele celkové klasifikace dál zůstává Rus Karginov. Nejlepší severočeský kamion od MKR Technology s posádkou Pascala de Baara si drží osmou příčku. O jednu si průběžně polepšil Martin van den Brink, který je třináctý a na šestnáctou poskočil de Groot.

Šoltysovi málem došla nafta, Macháček se strachoval o řemen
Pátá etapa byla z pohledu ostrých kilometrů druhou nejkratší letošního Dakaru, ale na náročnosti soutěže se nic nemění. V těžkém písčitém terénu rostla spotřeba obou závodních speciálů a jezdci to měli těsné. Martin Šoltys z tímu Tatra Buggyra Racing drží v celkové klasifikaci deváté místo a specialista Josef Macháček se posunul o další tři pozice vzhůru.

„Etapa byla určitě lepší než včera. Bylo to hodně písčitý, do kopce a pak zase z kopce, takže taková centrifuga. Když jsme dojeli do cíle speciály, tak nám v nádrži zbývalo pouze padesát litrů nafty a s tím bychom do bivaku nedojeli. Naštěstí byla po cestě pumpa s naftu, a i když to bylo na hraně, dopadlo to dobře. Většinu času se jelo na plný plyn, auto dostalo pořádně zabrat, ale fungovalo skvěle,“ uvedl v cíli čtrnáctý Martin Šoltys.


Na stav paliva v nádrži myslel také Josef Macháček, a nejen na to. „Byl to zase úplně odlišný terén, jiné scenérie. Museli jsme úplně jinak přistoupit k jízdě, protože kameny byly jen na začátku. Pak následoval písek, což mě baví. Muselo tady asi pršet, protože spodek písku byl mokrý, a tak se nezapadalo. Potěšilo mě, že nás nikdo nepředjížděl, a naopak jsme předjížděli my. Ke konci etapy jsme se už ale báli, aby nám vydržel benzín, protože spotřeba v písku byla enormní. Ale strach jsem měl i o řemen. Ten měnilo hned několik posádek,“ uvedl v bivaku jezdec týmu Buggyra Racing.

V pátek čeká na posádky poslední etapa před dnem volna. Bude to ale doposud nejdelší den, co se kilometrů týká. Z celkových 830 se jich bude 478 měřit na čas. Její profil je zcela písčitý a na dvaceti procentech se rozprostírají duny.

Výsledky

5. etapa – Al Ula - Ha’il (353 km):
1. Sotnikov (RUS) Kamaz 4:12:04
2. Shibalov (RUS) Kamaz +3:06
3. Karginov (RUS) Kamaz +2:41
4. Viazovich (BLR) MAZ +16:30
5. Loprais (CZE) Praga +23:38

Celkově
1. Karginov (RUS) Kamaz 20:10:02
2. Shibalov (RUS) Kamaz +14:53
3. Viazovich (BLR) MAZ +23:58
4. Loprais (CZE) Praga +1:29:18
5. Macík (CZE) Iveco +1:38:30

Galerie (9 fotografii)

Podobné články