Fiat Ducato 3.0 CNG L2H2 – Plynový dříč

Když se Česká pošta rozhodovala, jaký plynový automobil koupit, měla tehdy (a měla by i dnes) na výběr pouze dvě možnosti: Mercedes-Benz Sprinter nebo Fiat Ducato. Iveco Daily už je totiž nákladní automobil, na který je potřeba mít řidičák skupiny C.

Fiat je v otázce zemního plynu asi nejvšestrannější značka, protože nabízí širokou paletu osobních (Panda, Punto, Dobló a Qubo) i užitkových aut. Vedle modelů Dobló Van, resp. Dobló Maxi Van a Fiorino (užitková verze Quba) jezdí na zemní plyn i dvě základní varianty velké dodávky Ducato. A to buď Ducato Panorama, určené primárně pro přepravu osob, nebo Van. Ta může být klasická plechová, poloprosklená nebo prosklená. My jsme měli k dispozici klasickou plechovou třímístnou verzi L2H2.

 

Jediné, co může na první pohled prozradit verzi na CNG, pomineme-li klasickou žlutou samolepku CNG, jsou nápisy Natural Power na různých místech karoserie. To je totiž obchodní značka Fiatu pro modely na stlačený zemní plyn. Pokud to nevíte, tak ani když otevřete nákladový prostor, vůbec nic nepoznáte. Tlakové lahve jsou totiž ukryty pod podlahou. Je jich pět a měly by pojmout až 37 kg CNG. Kvůli nim je výfuk vyveden těsně za předními dveřmi. Takže pokud budete kupovat Ducato CNG z druhé ruky a bude se mu kouřit od předních dveří, tak vězte, že nehoří ani nemá prasklý výfuk. Plnicí hrdlo na zemní plyn řidič najde pod stejným víčkem spolu s hrdlem benzinové nádrže. Ta má 14 litrů a slouží jenom jako rezerva pro opravdu nouzové dojetí. K tomu se ale ještě dostaneme.

 

O pohon plynového Ducata se stará třílitrový čtyřválec, který vznikl přestavbou naftového JTD. Má velmi solidní výkon 100 kW (136 k) i maximální točivý moment 350 Nm a velkou chuť do života. I s plně naloženým autem jezdí hodně svižně, takže brzdou provozu rozhodně nebudete. Ve srovnání s klasickými naftovými dodávkami je mnohem tišší a má i klidnější běh. Standardně spolupracuje s přesnou manuální šestistupňovou převodovkou. Přestože dokáže Ducato uhánět po dálnici bez větších potíží 130 km/h, přičemž se s ním dá i předjíždět (maximální rychlost je 153 km/h), jako auto na dlouhé a rychlé cesty ho úplně doporučit nemůžeme. Tohle auto se hodí především pro městkou či příměstskou rozvážkovou službu. Pokud chcete jezdit denně Praha – Brno a zpět, sáhněte raději po naftovém motoru.

 

Jedním z důvodů je dojezd. Teoreticky by mělo Ducato zvládnout asi 420 km při normované spotřebě 8,8 kg/100 km. V praxi ale budete jezdit spíš kolem deseti kil, takže reálně ujedete mezi 300 až 350 km podle stylu jízdy. Při cestování na delší vzdálenost vás bude tankování zdržovat. A pokud nenajdete pumpu, máte sice jako záchranu benzin jenže ten slouží jenom jako nouzovka pro dojetí k pumpě. Motor je sice bivalentní, tedy poradí si s oběma palivy, nicméně v režimu na benzin přejde do jakéhosi nouzového režimu s omezeným výkonem a rychlostí na 80 km/h. Fiaťácké servisy už mají zkušenost „se zapečenou hlavou“ z podobného benzinového poskakování.

 

Pokud budete počítat návratnost investice do plynového Ducata, vychází o 90 000 korun dráž než výkonově podobná verze L2H2 s motorem 2.3/96 kW (130 k), počítejte i s vyššími servisními náklady. Výrobce sice předepisuje základní interval 40 000 km, rozumnější je ho ale o polovinu zkrátit. Při současných cenách se investice vrátí asi po 130 000 km.

Michal Štengl, foto autor