Iveco S-Way: krásná práce

Iveco S-Way je nová generace tahačů pro dálkovou dopravu, která v nabídce nahradí model Stralis. Jako první novináři jsme tuto horkou novinku s motorem 460 k krátce vyzkoušeli na českých silnicích.

Světová premiéra nové generace těžkého tahače pro dálkovou dopravu se odehrála vloni v červenci v Madridu. Tento model v nabídce Iveca nahradí letitý typ Stralis, který je ve výrobním programu Iveca od roku 2002.

Pan neokoukaný

Italové skvěle umějí jídlo, víno a design, speciálně aut. A právě elegantní tvary tahače Iveco S-Way, jsou tím, čím tahle novinka přitahuje pozornost okolí. S-Way vypadá elegantně, sebevědomě a hlavně neokoukaně. Vedle zlepšení estetického dojmu má nová kabina i mnohem lepší aerodynamiku, na snížení spotřeby se prý podílí 4 %. Ze střechy zmizel typický box nezávislého topení, nově je totiž integrovaný do pohonného ústrojí. Zcela nové jsou také boční deflektory, které jsou přímo u LED světlometů. Přední nárazník je složený ze tří částí, takže v případě poškození se nemusí měnit úplně celý. Novinkou je výklopný schůdek na mytí okna.

Lehký facelift vnitřku

Zatímco zvenku nezůstal kámen na kameni, jakmile člověk vystoupá po třech schůdcích a posadí se do pohodlných sedadel, má před sebou dobře známé pracoviště. Když už hovoříme o samotném sedadle, tak to je nyní posazeno o 6 cm níž a podélný rozsah se zvýšil o 4 cm. Vraťme se ale k přístrojové desce. Na rozdíl od konkurentů ji Iveco jenom omladilo. Základní tvary zůstaly totiž zachovány, došlo jen k určitému přerozdělení ovladačů a tlačítek. Nově se startuje tlačítkem umístěným vedle tlačítek převodovky a hned pod ním je „šachta“ pro výlisek s elektronickým klíčem nahrazující klasickou spínací skříňku. Zcela nový je volant o průměru 470 mm, který má ve spodní části zploštělý věnec. Pro nohy tak zůstává víc místa. Skoro bych řekl, že pochází z osobních Fiatů či Jeepů. Nové jsou také dveře s ovladači oken a zrcátek. Hlavní přístroje mají novou grafiku, stejně jako velký barevný displej uprostřed.

Více konektivity

Nejvíce upravena byla středová část přístrojové desky, které dominuje 7“ dotyková obrazovka (konkurence už dnes umí i 12“) patřící zcela novému infotainment systému. Ten je mnohem rychlejší a má intuitivnější ovládání než dřív, hlavně je ale vybaven hlasovým ovládáním, DAB přijímačem či plnou konektivitou s formáty Apple Car Play i Android Auto. V dosahu řidiče jsem našel 12 V zástrčku a hned vedle ní i klasický USB port. Dva konektory USB typu C jsou u spodního lůžka.

Dost místa

Podlaha kabiny není zcela rovná, tunel motoru vystupuje asi 15 cm do kabiny. Nicméně i nad ním pořád zůstává 2150 mm, takže těsno bude jenom řidiči-basketbalistovi. V horní části kabiny přibylo podélně 35 cm, takže kabina působí pocitově prostornější. Úložné skříňky mají objem 250 l, boční schránky přístupné zvenku pak 375 l. Ve dveřích jsou poměrně velké kapsy, kam se vejdou desky a nechybí ani místo na 1,5l PET lahev. Dva ze tří stupínků jsou zakryté dveřmi, tudíž nehrozí, že ztratíte obuv. Otázkou je, nakolik jsou ochráněné před mokrem, nám totiž nepršelo. Na spodní posteli je 14 cm vysoká matrace se dvěma úrovněmi tuhosti. Nahoře může být buď 60 cm široká a 8 cm vysoká, resp. 70 cm široká a 10 cm vysoká matrace.

Kde je motor?

Optimální pozici za volantem jsem si našel velmi rychle. Řekl bych, že se zlepšil i výhled z kabiny. Tahač voněl naprostou novotou, měl na své kontě teprve 350 km. Když jsem odjížděl od prodejce Iveco v Loděnicích pro návěs do továrny Schwarzmüller v Žebráku, překvapilo mě, jak tichý je motor. Při ustálených otáčkách jsme o něm prakticky nevěděl. Ani po zapojení úplně nového plachtového návěsu se hlučnost motoru nijak dramaticky nezvýšila. Teprve když jsme do něj kousek za Dobříší naložili palety s briketami a šestiválec Cursor 11 s výkonem 460 k a maximálním točivým momentem 2150 Nm si náhle musel poradit s 40 tunami, začal jeho zvuk pronikat do kabiny. Ale pořád na velmi příjemné hladině. Jenom kolem 1000 otáček při plné zátěži šestiválec duněl a přenášel vibrace až do volantu, ale to mohlo být způsobeno i nezajetostí motoru. Při ustálené jízdě po dálnici, kdy motor na 12ku v 85 km/h točil 1100 ot./min, je však jízda mimořádně příjemná a komfortní. Na odhlučnění si dali konstruktéři zřejmě hodně záležet. Mnohem víc je v kabině slyšet hluk od vnějších zpětných zrcátek, která jsou velká, a hlavně na kruhovém objezdu trochu omezují výhled.

Kvalitnější podvozek

S-Way používá stejné hnací ústrojí jako Stralis, tedy motory Cursor 9, 11 a 13 s výkony od 330 do 570 k, včetně verzí na CNG a LNG. Jinak sladění motoru Cursor 9 a automatizované převodovky ZF TraXon je skvělé, ale to jsem oceňoval už na Stralisu. Zadní náprava zůstala stejná, naopak přední prošla modifikací. Iveco tvrdí, že hlavní důvodem bylo zlepšení brzdného výkonu až o 15 %. To jsem si nevyzkoušel, větším přínosem pro řidiče je kvalitnější řízení. Přijde mi daleko přesnější, nepřenášejí se do něj na nerovnostech žádné rázy a nemá zdaleka takové vůle jako dřív. I celkové chování auta je mnohem dospělejší, kola tak nemlátí a netřese se jako u Stralisu.

S autem jsme ujeli zhruba 300 km, takže na nějaké subjektivní závěry je to příliš malá porce, ale první dojmy z novinky jsou veskrze pozitivní. Další test, kde bychom změřili i spotřebu, už připravujeme.