Citroën Spacetourer 2.0 BlueHDi Business M – Business i pro rodinu

Osobní provedení nové generace dodávek od koncernu PSA jsem již vyzkoušel v podobě sesterského Peugeotu Traveller v maximální možné výbavě (viz Transport a Logistika číslo 11). Byl jsem proto rád, že jsem mohl na rodinné cestě do Maďarska vyzkoušet i méně opulentní provedení, které asi bude u nás častěji kupované. Třeba i početnými rodinami. Ze tří nabízených délek jsme zkoušeli prostřední, u Citroënu označované jako M (krátké je S, dlouhé XL).

 

Ne, že bychom z hlediska poskytovaného komfortu v autě nějak strádali, to zase ne. Samočinná klimatizace bez stropních výdechů také spolehlivě a rychle vyhřála celý interiér, topení v předních sedadlech mělo rychlý nástup a patřičně energetický výdaj směrem ven a správnou cestu po maďarských rozbitých silnicích nám radila navigace. Za tmy nám ale silnici osvětlovaly jen klasické žárovky a ne LED, a rozdíl ve svitu je to docela dramatický. Čeho si na Spacetoureru hodně cením bez rozdílu výbavy, je vnitřní prostor a velká, příjemně tuhá sedadla. Na rozdíl od zkušenosti s Travellerem nebyla lavice ve druhé řadě posuvná, takže pro pohodlný nástup do třetí řady (oblíbena místa snad všech dětí) se musejí celá sedadla přiklopit směrem dopředu. Tašky v kufru se musejí skládat na sebe, protože i lavice ve třetí řadě je pevná. Pokud parkujete napříč, myslete na to, že páté dveře jsou velké a potřebují za vozem dost prostoru. Než jsem si na to zvykl, několikrát jsem musel popojet a pokaždé jsem si posteskl, že tohle auto nemá ve dveřích otvírací okno.

 

Jelikož už šlo o druhé setkání s tímto autem, tentokrát jsem se snažil zaměřit hlavně na věci, které vyplývají z delšího užívání. Zjistil jsem tak, že by to chtělo lepší osvětlení, protože použité lampičky vydávají hodně slabé světlo. Stejně tak jediná světlo na boku kufru je zoufale slabé, stěží totiž osvětlí třetinu prostoru. Otlačené rameno mi znovu připomnělo, jak moc mi jako řidiči chybí loketní opěrka vlevo. Samotné dveře jsou dost daleko, navíc plast je hodně tvrdý. Ani napodruhé jsem se nesmířil s obdélníkovým tvarem hlavice řadicí páky převodovky, která má navíc chvílemi dost tuhý chod. I přes tyto výhrady ale vnitřek Spacetoureru hodnotím jako hodně příjemné místo na několikahodinový pobyt. A to i bez koženého čalounění nebo prosklené střechy.

 

Ze tří motorů nabízených pro provedení Business jsem vyzkoušel slabší dvoulitr se 150 k, který je tím nejsilnějším, co lze zkombinovat s manuální převodovkou. Výkon 110 kW a hlavně točivý moment 370 Nm jsou zárukou dostatečně svižného rodinného, ale i obchodního cestování. Velkým pozitivem celého auta je kvalitní odhlučnění, a to jak motoru, tak i podvozku. Ten má o něco tužší naladění než třeba dodávka Jumpy, nicméně stačí dva lidi navíc a trochu nákladu, a jízdní komfort se výrazně zlepší. Velmi solidní je i spotřeba, která ani na dálnici nepřesáhla 8 l, což je na auto s tak velkou čelní plochou skvělý výsledek. Celkový průměr se po 1000 kilometrech zastavil na 7,3 l na 100 km. Spolu s 69litrovou palivovou nádrží jsou to slušné předpoklady pro dlouhé cestování. I když od dodávky nikdo neočekává jízdní zázraky, o to víc překvapí, jak Spacetourer skvěle jezdí a je podélně stabilní i v hodně vysokých rychlostech na dálnici.